Hannah, do čeho ses to zapletla?
To bylo jediné, na co jsem cestou do Michaelova bytu dokázala myslet.Posledních pár dní se mi v hlavě promítlo v naprosté mlze, jako tornádo vzrušení, chtíče, strachu a úžasu a spousty dalších věcí, které se střetly.Ve všech mých milostných románech je toto klišé: "Je to tak špatné, ale je to tak správné!"Právě tam jsem teď byla, chystala jsem se otočit zády ke svým milujícím rodičům, ke svému příteli, ke své víře... a to všechno jen proto, abych si dokázala, že jsem oplzlá.Co se mi stalo?
Michael se stal.
Začalo to tím nejhorším nápadem, jaký kdy Brett vymyslel.Brett je můj přítel; je to milý kluk, je roztomilý a pochází z dobré rodiny, což z něj v očích mých rodičů dělá dar nebeského Otce.Vždycky se obávali, že jejich malá holčička se nikdy s nikým neseznámí, a já jsem s nimi nějakou dobu souhlasila.Pak přišla puberta, přibyla mi velká prsa velikosti G a najednou jsem se nemohla zbavit pohledu jednoho muže za druhým.
Brett byl první, kdo se mi dokázal delší dobu dívat do očí místo na hrudník, takže to byl první, s kým jsem se cítila dobře.Já vím, já vím, nízká laťka, že?Ale po letech, kdy jsem se dočkala jen pohledů a žádného opravdového zájmu o to, kdo jsem, bylo docela snadné zamilovat se do kluka s chlapeckým úsměvem.
Ale zpět k jeho nápadu.Byla jsem pár let na vysoké škole a bohužel jsem přibrala na váze, o které se vždycky mluví jako o "čtyřicítce v prváku".Nepřibral jsemžehodně díky bohu, ale stále jsem viděla trochu více pudge, než jsem chtěla.Když jsem si navíc všimla, že někteří kluci, kteří mi zírali na hrudník, se zdržují mnohem déle než dřív, začala jsem se bát o svou bezpečnost v kampusu i mimo něj.
"Měl bys studovat bojové umění!"Brett mi řekl, když jsem mu vysvětlila své obavy.Není divu, Brett vyrůstal na filmech s Jackie Chanem a japonských animovaných filmech, měl rozsáhlou sbírku komiksů s názvy jako "Punch to Kill!" a "Dragons of the Hidden Temple".Nebylo tedy překvapením, že si myslel, že odpověď na mé problémy spočívá v posvátném umění rituální vraždy holou pěstí.
Přesto jsem se snažila být poslušnou přítelkyní a viděla jsem, že by bylo dobré začít cvičit trochu kreativněji, a tak jsem si začala vyhledávat kurzy v okolí.Nejbližší a nejzajímavější byl ten, který vyučoval něco, čemu se říká "Kajukenbo".Řekl jsem to Brettovi a ten byl nadšený, že to souvisí s uměním, které vytvořil Ranma Saotome.
Dódžó bylo přestavěné taneční studio, které mělo na všech stěnách ještě zrcadla.Když jsem čekala v malém sedacím koutku a sledovala, jak se třída pro pokročilé uzavírá, žasla jsem nad rychlostí a silou studentů a přemýšlela, jestli s nimi nemotorná, hloupá mormonská holka opravdu dokáže držet krok.Ale zase jsem si připomněla, že tohle je třída pro pokročilé, že ode mě nebudou očekávat, že budu první den dělat salta a lámat prkna.Alespoň jsem doufal, že ne.
Překvapil mě instruktor třídy, pohledný, zdatný muž kolem padesátky s čertovskou bradkou a příjemným úsměvem, kterým mi podával ruku.Šokovalo mě na něm to, že když mě poprvé spatřil, neudělal povinný pohled nebo se mi nepodíval na hruď; ne že bych se zlobila, kdyby to udělal, už jsem na to byla zvyklá, ale bylo tak vzácné potkat muže, kterým to bylo jedno.Dokonce jsem přistihl gaye, jak to dělají, když mě potkají.Říká se, že bojová umění pěstují disciplínu; možná to byl důkaz.
Záměrně jsem se oblékla na cvičení a určitě jsem si všimla, že každý druhý muž ve třídě pro začátečníky (tentokrát jsem byla jediná žena) si dobře prohlédl moje prsa ve fialovém lycrovém tílku, které je omezovalo, a křivky mého zadku v černých kalhotách na jógu.Zvlášť jeden chlapík zíral o něco déle než ostatní, vysoký, urostlý hezoun s velmi krátkými černými vlasy.Lhala bych, kdybych řekla, že jsem se trochu nedívala zpátky, ale přestala jsem v okamžiku, kdy jsem si uvědomila, že to dělám.
Třída nebyla tak špatná, jak jsem si myslel.Začali jsme základní kalanetikou, která nebyla o nic těžší než na typické lekci zumby, a pak jsme přešli k základním úderům a kopům.Učitel (Sensai, jak si přál, aby se mu říkalo) nás obcházel a kontroloval naši formu a rovnováhu a podle svého uvážení nám dával ruce nebo nohy do různých poloh.Opět jsem obdivovala jeho zdrženlivost; nechoval se ke mně jinak než k ostatním ve třídě, respektoval mé tělo a neodsuzoval můj postoj.Dokonce mě pochválil za to, že jsem si vytvořil dobrou přirozenou pěst; spousta lidí prý začíná s palcem na vnitřní straně nebo s jiným nepořádkem.
V poslední části hodiny jsme pak přešli na grappling.Předvedl nám několik různých pák na ruce a zápěstí a pak nás rozdělil do dvojic, abychom si je procvičili.Srdce mi trochu zaplesalo, když mě spojil s tím hezkým klukem z dřívějška.
Michaele, ach, Michaele.
Michael mě rozptyloval ještě předtím, než jsem se dozvěděla, co je na něm nejrozptylující.Za prvé, ten chlap je prostě CUT.Brett je milý a roztomilý chlapík, ale vždycky měl trochu břicho, protože byl dost závislý na Twinkie.Mně to nevadí, ale když jsem si prohlížela Michaelovy nádherně plné bicepsy, široká svalnatá ramena a občasné záblesky břišních svalů, trochu se mi udělalo špatně.Byl jsem mělčí, než jsem si myslel?Záleželo na těchto věcech tolik?
Snažila jsem se tyto myšlenky odsunout stranou, když jsme trénovali manévry, na kterých jsme měli pracovat, milovala jsem pocit jeho silného těla, které se kroutilo kolem mého, když byl v roli agresora, a byla jsem fascinovaná jeho lehkými pohyby, když to byl on, kdo mě zamykal.Jeho pohyby byly přesné a tak rychlé, že to bylo opravdu něco.
Největší šok nastal, když jsme přešli k zámku na zápěstí, který končil tím, že agresor ležel na zemi a jednu ruku měl zvednutou mezi nohama obránce, takže zámek mohl být aplikován zcela bezpečně.Začala jsem doufat, že necítí vlhkost, která mi rostla mezi nohama (i když zpětně si možná myslel, že je to jen pot), když jsem ho tam přitiskla.Ale když přišla řada na něj, srdce se mi zastavilo až v krku; s rukou přitisknutou mezi jeho nohama jsem mezi jeho stehny, sotva nad kolenem, ucítila něco, co se zdálo nemožné.
To, co jsem cítil přitisknuté na paži, bylo poddajné, s jistou pevností, trochu poddajné pod tlakem mé kůže a podivně teplé.Protože to v žádném případě nemohlo být to, co jsem si myslela, že cítím, přisoudila jsem mu, že má v kapse něco, na co jsem nemohla přijít, a že musí mít hodně hluboko do kapsy.
S posledním cvičeným pohybem to bylo ještě trapnější.Sensai žertoval, že je to dobrý způsob, jak se seznámit s lidmi, které neznáte, což nemohla být větší pravda, protože šlo o "trojúhelníkové škrcení", které spočívalo v tom, že jste na zádech zablokovali nohy kolem krku protivníka a přitáhli si ho k rozkroku.Bylo mi dost trapné, když jsem měla Michaelovu tvář hned vedle svého pohlaví, ale byl milý a na úrovni, což mi trochu pomohlo.Ještě horší bylo, když na mě přišla řada na útočníka a já byl opět konfrontován s podivným předmětem, který jako by měl v kalhotách, které se mu v rozkroku opravdu hrnuly.
Kdybych to nevěděla, přísahala bych, že to bylo schválně, jak mi o něj pořádně zamáčkl obličej, a ucítila jsem ještě pár předmětů, kulatých a kutálejících se, jak jsem se o ně snažila ujistit, že mě pevně drží.Tehdy jsem začala tušit něco nemožného, ale po zbytek manévru jsem to podezření pohřbila co nejhlouběji a připomínala si, že dobré dívky si takové věci nemyslí.
To mi pomohlo projít zbytkem školení, aniž bych se musel ptát na nějaké trapné otázky.
Na konci hodiny jsme se uklonili a vykřikli "OHSS!". (což mi přišlo docela hezké) a já se chystala domů.Když jsem si zapínala kabát, přišel ke mně Michael.
"Hej, bylo hezké s tebou dnes pracovat, Hannah."
Zrudla jsem a promluvila se skromností, k níž jsem byla vždy vychovávána: "Děkuji, ale vím, že nejsem moc dobrá. Vypadá to, že už jsi to někdy dělala, jsi si jistá, že bys měla být v začátečnické třídě?"
Ušklíbl se a dal si ruku za hlavu: "No, tohle je teprve moje druhá hodina kajukenbo, ale není to moje první bojové umění, takže jsem si jistý, že bych mohl postupovat o něco rychleji než někteří jiní. Byl jsem v armádě, takže jsme něco z toho dělali. Kdybys někdy chtěl nějaké rady, rád s tebou budu pracovat i mimo vyučování."
"Myslím, že bych nemohla, mám přítele a ten by si mohl myslet něco špatného."
Pokrčil rameny: "Hej, to chápu, žádný strach, ale opravdu jsem chtěl jen trénovat, jestli bys někdy dokázala přimět svého chlapa, aby to pochopil."
Tehdy jsem si všiml něčeho, co mi vykouzlilo barvu až na špičkách uší.Kalhoty, které měl Michael na sobě, doslova neměly žádné kapsy.Nebylo pochyb, že to, co jsem cítil, byl... byl velký, dlouhý, plandavý, tlustý PENIS.V ústech mi vyschlo a najednou jsem se neovládla, když jsem uslyšela, co říká,
"Vlastně se vsadím, že můžu. Nechceš se zítra večer sejít na sparing nebo tak něco?"
"Je to ne-ráno,"Michael vytáhl telefon, aby si vyměnil čísla a dal mi svou adresu.
Měl jsem potíže.
Doma nám Brett připravoval večeři; není sice žádný velký kuchař, ale když jde o chlapské pokrmy, jako jsou špagety nebo chilli, má tendenci podávat docela dobré výsledky.
"Jaká byla hodina?" zeptal se možná až příliš horlivě.Myslím, že ho něco na představě kung-fu holek, které jim nakopávají zadky, opravdu vzrušuje.
"Aha, fajn. Ale budu potřebovat hodně praxe. Přemýšlela jsem, že bych si zítra mohla udělat malý mimoškolní trénink, jestli pro mě nemáš nějaké plány."
Sedl si ke mně, když jsme se pustili do jídla: "Mně to vyhovuje, myslím, že čím lépe se v tom budeš cítit, tím jistější si budeš."
Bylo to snazší, než jsem si myslel.Tehdy jsem se rozhodl, že Bretta tu noc ošukám.Nejenže uvařil večeři a ukázal se jako nežárlivý typ chlapa, kterého bych mohla milovat, ale říkala jsem si, že když se mi teď dostane nějakého uspokojení, možná mi to druhý den ulehčí pobyt v Michaelově blízkosti.
Byla to obrovská chyba.
Za prvé jsem nemohla přestat myslet na Michaelův obrovský penis!Ať už to bylo ve chvíli, kdy jsem Brettovi dávala trochu do úst (a myslela na to, jak ohromující by to bylo, kdyby byl obrovský), nebo ten malý pocit, když do mě poprvé pronikl a jak jsem si zpočátku ani nedokázala představit, jaký by Michael byl, moje mysl si pořád přehrávala doteky, které jsem dostala, tanec a pohupování té věci v jeho kalhotách.Můj mozek byl plný ptáků víc než teplý kurník.
Co se týče "uspokojivé" části?Zapomeňte na to!Když jsme to dělali v minulosti, dokázala jsem se přelstít a myslela jsem si, že vystupuji, ale teď jsem byla tak rozrušená, že jsem to ani nedokázala předstírat.Brett nebyl velký, možná dokonce patřil k průměru, a můj vag si najednou uvědomil, co všechno mu chybělo.Nebylo možné, abych s Brettem v dohledné době vyvrcholila.
Na to všechno jsem myslela, když jsem si pod velký kabát oblékla cvičební úbor a šla asi šest bloků k místu, kde Michael bydlel.Jeho byt byl velmi prostorný, a i když jsem si nebyla jistá, čím se živí, vypadalo to, že se mu rozhodně daří.Přestěhoval nábytek a dokonce položil žíněnky, čímž nám poskytl ideální prostor pro plné využití našich těl.
Na trénink, Hannah!Pro trénink!
Byla jsem na sebe docela pyšná; za celou dobu našeho tréninku jsem strávila jen - maximálně - polovinu času pohledem na dobře nacpaný obsah jeho trenýrek.Dnes měl zjevně těsné spodní prádlo nebo suspenzor nebo něco podobného, protože tentokrát se mu břicho nehoupalo a nekymácelo tak, jak se houpalo, ale boule, kterou vytvářelo, mu vyrazila dech.Kdyby si Brett vzal stejné oblečení a nacpal do něj pár srolovaných ponožek, nemyslím si, že by v látce udělal stejný dojem.
Při tréninku mě to samozřejmě velmi rozptylovalo; často jsem ztrácel rovnováhu nebo klopýtal a ještě jsem si to zhoršoval tím, že jsem se tomu smál, až jsem si odfrknul.Nesnáším, když jsem takový ňouma... ale jestli to Michaela zajímalo, nedával to najevo, oči často upíral na můj hrudník, který poskakoval sem a tam.Žádná sportovní podprsenka na světě není tak silná, aby zvládla moje holky!Ale navzdory všemu tomu, že jsme se oba dívali, jsme se dokázali chovat velmi dobře.Dávali jsme a dostávali a já jsem dokonce začala cítit trochu té vnitřní bojovnice, o které Brett vždycky mluví, a užívala jsem si pocit, že mám trochu kontrolu nad tím, co se děje, když jsme zápasili.
Nakonec jsem to po několika hodinách musela ukončit, styděla jsem se za to, jak moc jsem se potila a dusila, ale s radostí jsem viděla, že přes všechnu jeho fyzičku to rozhodně pociťuje i on, jeho obličej byl červený, dech zrychlený.Plácnul mě tak silně, že mě to píchlo do dlaně a moje prsa se z toho pohupování trochu zbláznila.Zrudla jsem a on se na mě jen pár vteřin díval, než se přinutil odvrátit zrak.
"Dobrá práce! Jdu se rychle osprchovat. Potom chceš odvézt domů?"
Na jednu stranu byl déšť, který se venku spustil, dost silný na to, abych se nemusela sprchovat, ale na druhou stranu jsem chtěla strávit víc času s Michaelem.Rozhlížela jsem se po jeho skromné výzdobě a dobře zaplněných knihovnách, když jsem uslyšela, jak v koupelně teče voda, ale moje toulky mě zavedly za dveře, které nechal pootevřené.
Hannah ne, ty to neuděláš, že ne?
Už jsem se za to pokárala, ale jako bych se bezvládně pohnula, posunula ty dveře jen o kousek dál a nahlédla dovnitř, až mi spadla čelist z toho, co jsem uviděla.Nebyla to voda stékající po těch nádherných svalech, ani prostá ladnost, s níž se pohyboval, co mě uchvátilo, ne, bylo to to, co měl mezi nohama.
Tenhle pták!Byl mrtvolně ochablý, což bylo zřejmé z toho, jak se pohupoval, ale přesto byl téměř dvakrát větší než Brettův úd, když byl Brett tvrdý.Byla jsem fascinovaná, zírala jsem a zírala a zírala, prostě naprosto okouzlená.Teprve když vypnul vodu, rychle jsem se odplazila zpátky do předsíně a snažila se tvářit nevinně, přestože jsem cítila, že mám obličej úplně rudý.
Za chvíli vyšel v džínách a tričku, jeho boule mi teď byla neustále na očích, jediná věc, na kterou jsem dokázala myslet.
"Hannah? Jsi v pořádku? Slyšel jsem tě před chvílí běžet?"
Chvíli jsem se zajíkal: "Jo, jen takový malý ochlazovací běh."Lhal jsem.
Usmál se mé odpovědi; znal snad pravdu?
"Tak tě odvezeme domů," řekl, popadl klíčky od auta a odvedl mě ke svému malému sportovnímu mustangu.Jeli jsme dál, já jsem věčně těkala očima po druhé rychlostní stupnici v tomhle autě, po té v jeho kalhotách, ale pokaždé, když se podíval mým směrem, snažila jsem se ze všech sil zamířit hlavou z okna.Co mě to napadlo?Proč jsem se pořád upínal na jeho obrovský penis?
Byl jsem tak roztěkaný, že jsem si nevšiml, kdy kočka vyrazila na ulici, ale Michael měl tak dobré reflexy, že mu nedělalo problém zabrzdit.Současně jeho ruka přeletěla přes auto, aby mě podepřela, a jeho silná paže se přitiskla na moje velká polštářovitá prsa.Teď byl na řadě Michael, aby se začervenal.
"To jsem nebyl já, kdo se hýbal, přísahám!" řekl.
"Já vím, taky jsem viděla kočku, Miku,"Řekla jsem a užívala si, že jsem pro změnu v nestydaté pozici.Ale pak jsem nedokázala zastavit svou velkou pusu, když dodala: "Ale možná by mi nevadilo, kdybys byl."
Obočí mu vystřelilo vzhůru a objevil se v něm zlomek úsměvu, který se snažil ovládnout. "Jo? Myslel jsem, že jsi říkala, že máš přítele."
"Ale já ano,""Ale on není..." řekla jsem a stále jsem si nebyla jistá, kam mě má pusa zavede.Uvědomil jsem si, co jsem chtěl říct, a odmlčel jsem se.Nebyla slova, která by se tam dala napsat.