Sitemap

Rychlá navigace

Dokončila jsem si utírání rukou, zatímco ona pokládala poslední nádobí na sušák.Položila mi ruku na paži a řekla: "Dáme si sklenku vína a popovídáme si."Usmála jsem se na její úsměv, příjemně překvapená kontaktem, kterému se poslední dva týdny úzkostlivě vyhýbala.Když jsme procházeli kolem stolu, řekla: "Děkuji, že jste mi pomohl umýt nádobí."

"Děkuji za večeři. Byla velmi dobrá."

"Samozřejmě," přikývla.

Podržel jsem jí dveře do kuchyně a sledoval ji, jak ladně prochází kolem.Hbitá a dlouhonohá, s dlouhým krkem a jasnýma očima mě okamžitě zaujala, když přišla s malým zpožděním na nudnou schůzku všech zástupců postgraduálních studentů katedry; brzy si všimla, že ji pozoruju, a když jsem se ohlédl, ona pozorovala mě.Během následujících dvou hodin byrokratického blábolení, žvanění a keců jsme se mnohokrát zahleděli do sebe, nejprve ostražitě, pak s lehkým úsměvem, a kroutili hlavami nad posledními slovy řečníků.Po skončení jsme si načasovali odchod najednou, a jakmile jsme byli mimo doslech ostatních, řekla: "Jill by se měla stydět, že studentka angličtiny takhle zneužívá svůj mateřský jazyk."

"To byloAngličtina?Myslel jsem, že mluví jazyky."

Zasmáli jsme se a ona natáhla ruku: "Ahoj."Ihned následoval oběd, dlouhý rozhovor u kávy, a když jsme se rozešli, souhlasila s večeří příštího večera.Po týdnu každodenních obědů, odpoledních káv nebo večeří jsem se nervově zoceloval, když jsme jednou večer vyšli z restaurace, abychom ji objali; položila mi zdrženlivě ruku na hruď a zavrtěla hlavou. "Teď ne."Na vteřinu se zamyslela. "Dej mi dva týdny. Alespoň."Přikývl jsem, ona se úlevně usmála a podali jsme si ruce na dobrou noc.Následoval další týden dlouhých rozhovorů u poklidného jídla a dnes mě pozvala k sobě na večeři.

Následovala jsem ji do jejího hlavního pokoje a posadila se na pohovku.V rohu se rozsvítilo malé světlo, které vyplňovalo tmavá místa neosvětlená měsíčním světlem z okna.Posadil jsem se naproti ní a ona přišla se dvěma sklenkami červeného vína.Podala mi jednu a posadila se naproti mně. "Poslední dva týdny byly... byly fascinující. Mám ráda muže, který dokáže dva týdny zajímavě mluvit o všem možném, jen ne o své mizerné náhražce milostného života," řekla. "Teď mi pověz o svém mizerném milostném životě."

Zasmáli jsme se a já jsem řekl: "Nepředsedám schůzi. Nemůžu dvě hodiny mluvit o ničem."

Když se přestala smát, řekla: "Měla jsem tě za dobrodruha, který má za sebou řadu zlomených srdcí."

"Potkali bychom se někdy, kdybych byl takový?"

Hlasitě se zasmála a řekla: "Dokonce i dobrodruzi musí chodit na schůzky. To je základní požadavek našeho moderního světa."

"Dobrodruh by se po půlhodině zvedl, skočil k oknu a řekl: 'K čertu s vaší docházkou, musím jít hledat zlatý důl!' A kdyby to udělal, možná bych využil příležitosti, zatímco všichni sledovali, jak skáče z okna, abych se vytratil ze dveří."

Zasmála se: "Podržela bych ti ho."Podívali jsme se jeden na druhého a napili se vína.Její vlasy, o něco delší než skřítkovský sestřih, mě zavedly k uším a pak jsem se podíval podél čelisti a šlach na krku až k tmavě modré barvě její decentní blůzy zapnuté těsně pod krkem.Její malá, pevná ňadra jako by se poprvé osvobodila od podprsenky, a abych se vyhnul hrubému pohledu, nechal jsem oči sledovat svůdnou křivku jejího boku až k výstřihu boků pod černou sukní ke kolenům.Jen na jejích bosých nohou bylo vidět víc kůže, než by se na nejkonzervativnějším pracovišti mohlo zdát, a mě bolely ruce, když jsem cítil, jak mi kůže pod látkou klouže pod prsty, když jsem ji hladil, dokud neztratila veškerou eleganci a rezervovanost.

Vzhlédla jsem a viděla, že si mě prohlíží stejným způsobem, ve tváři zřetelný zájem.Po chvíli se ohlédla a bez rozpaků se usmála, dívala se mi do očí a zaklonila hlavu, aby se téměř opřela o pravou ruku ležící podél opěradla pohovky.Bála jsem se říct něco, co by mohlo zkazit ten okamžik, a tak jsme seděli a tiše se na sebe dívali.Po chvíli zvedla hlavu a řekla: "I když nejsi žádný hybatel ani třepač, stejně musíš mít fascinující romantickou historii."

"Fascinující asi stejně jako autonehoda. Nezdá se, že bys byl nějaký gumák."

Tiše se zasmála. "Pochybuji, že tvoje bídná historie romantických neúspěchů je tak dramatická. Já vím, že moje ne."

Chvíli jsme seděli a ona se zeptala: "Hodně špatných rozchodů?"

"Jedna."

"Takže civilizované polibky a pár strašidelných historek."

Usmála jsem se: "Docela dost."

Přikývla. "Přátelíte se se svými bývalými?"

"Víceméně."

"Tvoje poslední přítelkyně, jak je to dlouho," zamyslela se na pár vteřin a zeptala se.

Na chvíli jsem se zamyslel: "Asi tak čtyři měsíce."

"Předpokládám, že si uvědomila, že nikdy nedokáže držet krok s tvou mužností a sexuálními schopnostmi, cítila se utlačovaná tvým půvabem a charismatem a se slzami v očích tě nechala odejít, aby se mohla zotavit na radu lékaře, kterého navštěvovala kvůli vážnému vyčerpání."

Zasmála jsem se: "Vlastně si našla někoho, kdo se jí líbí víc."

"Takže vyneudělalpak ji v posteli vyčerpá."

"Neřekl jsem.že."

Zasmáli jsme se a ona se zeptala: "Takže byla tvoje první nebo dvacátá? Byla," a tady se usmála, "tvoje kolikátá?"

Na chvíli jsem se zamyslel: "Co tím myslíš? Byla to asi moje... asi dvanáctá přítelkyně, ale osmá milenka. Záleží na tom, co se do toho počítá."

Na vteřinu se zamyslela. "Orgasmus. To se počítá."Po chvíli jsme se oba zasmáli a ona řekla: "Možná ve více ohledech."

"Pak byla moje dvanáctá."

Upřeně jsem se na ni podíval a ona můj pohled opětovala a vzápětí řekla: "Naposledy jsem byla snad před třemi měsíci. Byl to můj desátý milenec, třináctý přítel."Pozorně mě sledovala a zdálo se, že se jí ulevilo, že s čísly nemám problém. "Rozešla jsem se s ním, protože... prostě všeobecná neslučitelnost. Byl trochu bezohledný, až příliš hrubý, trochu hubeňour, ale rád rozdával kritiku. A... špatně jsme se k sobě hodili v posteli. Nepotřebuju moc času, ale potřebuju muže, který vydrží víc než minutu. To on vydržel jen zřídka."

Znovu mě pozorně sledovala, a když jsem nereagoval negativně, lehce se usmála a pokračovala: "Nikdy mě nenechal vylézt nahoru a vždycky mě drsně třel a líbal jako rybu. Myslím, že za ty dva měsíce, co jsme spolu byli, jsem měla pět orgasmů. Tedy z jeho ruční práce."

Když mi to všechno říkala, upřeně se mi dívala do očí a já jen přikývl a řekl: "Vypadá to, že potřebuje nějakou školu."

"Ohano, a ode mě by to nedostal.Nejsem nápravný program."

"Žádná rekvalifikace zameškaných středoškolských dovedností v rámci postgraduálního studia. Přirozeně."

"To si pište. Jestli ses to nenaučil tehdy, nechoď mě teď prosit, abych tě naučil základní životní dovednosti dospělých. Najdi si nějakého ochotného vysokoškoláka nebo si najmi profesionála, dokud to nezvládneš. Ne že by si myslel, že je co napravovat, to si piš."

Vstala, natáhla se po mé sklenici a řekla: "Obě jsme prázdné. Tady máš."Když se vrátila, podala mi skleničku a posadila se o něco blíž ke mně.Cinkli jsme skleničkami a podívali se na sebe, když jsme se napili.Nakonec se zeptala: "A ta tvoje poslední, jak často jsi ji pustošil?"

"Opravdu, se svým vzhledem byla ta úchvatná. I v ložnici."

Usmála se a našpulila rty. "Ooh, řekni mi víc. Začni s jejím vzhledem."

"Zrzavé vlasy. To byla první věc, které jsem si na ní všiml. Pihovatá krémová pleť, modré oči. Pak jsem si všiml jejího úsměvu a pak její postavy."

"Prsatá?"

"Víc než dost i pro toho nejvybíravějšího muže."

"A to tě přitahovalo?"

"Jsem savec, víš?" usmála jsem se.

Zasmála se a pak se usmála, když jsem se podíval na její hruď, kterou na vteřinu vystrčila, a pak jsem se znovu podíval na její tvář.

"Jak jste se seznámili?" zeptala se a znovu se napila vína.

"Byli jsme na výletě, který pořádali studenti z jiné katedry. Kamarád mě pozval s sebou. Okamžitě jsme si padli do oka."

"A jak dlouho ti trvalo, než jsi vstoupil do brány ráje?"

"Asi dvě a půl hodiny."

Otevřela oči dokořán a srdečně se zasmála. "Rychlá práce, ta holka! Doufám, že jsi ji za takový božský skutek dobře odměnil."

"Než jsem se do ní udělal až po uši, opakovaně jsem ji vzrušoval, jestli myslíš tohle."

"Dobře víš, že přesně tohle mám na mysli. A jak se ti to podařilo na skupinové túře?"

"K jezeru, ke kterému jsme měli namířeno, jsme dorazili po hodině. Celou dobu jsme si s ní povídali a ostatní čtyři už byli ve dvojici a nevšímali si nás, takže na mě po půl hodině mrkla a vyklouzla, já ji našel za nějakými kameny a brzy jsem zjistil, že je nadšeně ochotná."

"A proč se s tebou rozešla? Chci říct, proč tvůj šarm nestačil na to, aby se jí nezatoulal?"

"Většinu času jsme si prostě nesedli a naše osobnosti byly příliš odlišné, než abychom to dokázali vykompenzovat. Taky jsem nebyl tak zničený, když se s ním rozešla; on ji očividně dělal šťastnější než já a ona nebyla... v podstatě jsem do ní nebyl zamilovaný."

Přikývla.Chvíli jsme tam tiše seděli se svými myšlenkami a vínem a ona se pak se zvědavě ostrým pohledem zeptala: "A všichni tvoji milenci byli bílí?"

"Ano, všichni moji milenci."

"A nezajímá tě jen zakázané ovoce?"

"Ne."

"Nebo se snažíte splnit jakýsi požadavek rovných příležitostí, který je podle vás politicky nutný k tomu, abyste byl osvíceným moderním mužem?"

"Ne, samozřejmě že ne."

Po celou dobu mě pozorně sledovala a po delším mlčení řekla: "Víš, holka si musí být těmito věcmi jistá."

"A všichni vaši milenci byli černí?"

"Všichni moji milenci, ano," řekla s úsměvem a ráda mě zrcadlila.

"A co tví další kluci?"

"Všechny mépřítelano."

"Zní to, jako by tam byl nějaký příběh."

Usmála se: "A předpokládám, že i ty máš jeden nebo dva příběhy. Ale já půjdu první."Podívala se na své víno a několik vteřin přemýšlela.Pak vzhlédla. "Na střední škole. V posledním ročníku. Hezký ďábel, blonďatý a hnědooký, běžecký tým. Jednoho dne si mě najednou všiml a já si hned všimla jeho. Po pár dnech jsme se začali líbat za tělocvičnou. Moc se mi líbil. Ukázalo se, že já se mu zase tak moc nelíbím. Nebo možná měl, ale ne tím správným způsobem. Pokaždé, když jsme se potkali, byl čím dál napjatější a nakonec se se mnou rozešel, protože jsem nebyla reprezentativní na veřejnosti. Jeho kamarádi by s ním neměli nic společného, kdyby chodil s černoškou, chápeš?" "Ne," řekla jsem.

Po doušku vína dodala: "Takže to nebyl přítel, podle definice, kterou jsme přijali pro výzkumné účely, i když kdyby vydržel ještě týden, bezpochyby bych z něj udělala jednoho z nejšťastnějších přítelů, jaké jsem kdy měla, a to několikrát denně. A milencem brzy nato. Ale jak už to tak bývá, nikdy mi nesahal pod pás. Já bohužel taky ne. Možná kdybychom se navzájem potěšili, přesvědčila bych ho, že stojím za to, aby se mnou byl, a k čertu s jeho kamarády. Asi mu nestačila moje krásná prsa."

"Byl by tvůj první?"

"Ani můj první milenec. Myslím, že třetí... ano, třetí. Čtvrtý přítel."

Přikývl jsem a ona se s úsměvem zeptala: "A na mou otázku jsi mi nikdy úplně neodpověděl."

Usmál jsem se a řekl: "Tehdy mi to připadalo političtější. Lépe se to hodilo do kontextu."

"Chceš říct, že jsi s nimi šel, aby ses s nimi dostal, nebo možná je lepší říct 'dovnitř', ty nezbedný zbabělče."

Zasmáli jsme se a ona se na mě vyzývavě podívala pod obočí, a když jsem nesměle nic neřekl, usmála se a povzdechla si: "No dobře. To jsou všechny tvoje přítelkyně bílé?"

"Ne."

"Asiat?"

"Ne."

"Aha... co z toho vyplývá?"

Usmála jsem se: "Možností je celá řada, ale abych ti řekla, co chceš opravdu vědět, moje první byly černé."

"Byli"? To jsemgottaslyšet."

"Je tojepříběh plný žalu, zoufalství a zlomených srdcí."

Usmála se. "Tím lépe! Pověz mi o nich."

"Byli dva."

"A ty jsi byl...?"

"Sedmnáct, pak osmnáct. To oni taky."

"Pěkná?"

"Nádhera."

"První?"

"Pracovala v městské knihovně. Půjčila jsem si pár knih s pin-upkami, znáte to. Překvapilo mě, že je mají. A naštěstí tam byla ona, jedna z mých spolužaček, do které jsem se rok tak trochu zamilovávala, a prohlížela si mě. No, moje knihy. Asistentka v knihovně, víte. Obsluhovala výpůjční pult, úplně sama a znuděná. Smála se, když je uviděla, a usmívala se, jako bych byla idiot, když jsem řekla: "Moje... učitelka výtvarné výchovy... říkala, že si je mám nastudovat." A pak jsem jí řekla, že je mám nastudovat. Zkontrolovala je a pak je zkontrolovala.a když jsem odcházel, řekla: "Víš, máš je kreslit ze života.Pokud jsi tak dobrý.

"Stála jsem tam a červenala se a nakonec jsem řekla: 'Ale kdo by mi pózoval. Takhle? Usmála se na mě s napůl přivřenýma očima a nakonec řekla: 'Musel by ses s ní samozřejmě seznámit, ale mohl by ses poptat. Však víš, u holek, které znáš. Jestli je to kvůli umění, tak nevíš.coby mohla udělat dívka.

"Stál jsem tam, jak na mě zírala, a zdálo se mi, že musím něco říct, jinak budu celý zbytek života zbabělec, tak jsem řekl: 'Dobře, zeptám se Belindy.' Belinda byla její starší sestra. Zasmála se a řekla: 'No, Belinda by možná řekla ano, ale víš, je moc hubená. Potřebuješ někoho jemnějšího, jako jsou tyhle holky,' a ukázala na knihy. 'Belindo, to už si rovnou můžeš nakreslit kluka. Všude svaly. Kromě toho opravdu dobrého. Nečervenala jsem se, usmála se a já řekla: 'Tak co kdybychom se sešly a poradily se?

"Ani se nezastavila, jen řekla: 'Za hodinu mi končí práce. Kup mi kafe."

Upřeně se dívala, jak usrkávám víno, natahuju ho a nakonec jsem pokračoval. "Tak jsme se sešli na kávu, sedli jsme si dozadu do kavárny, kde nás nikdo neviděl, a chvíli jsme si povídali, zatímco si prohlížela knihy. Dávala si záležet na tom, aby si všechny ty černé pin-upky prohlížela velmi podrobně, dívala se na ně a dělala takové věci, jako že vypínala hruď a křížila nohy, a já jsem se zamiloval, nebo aspoň zatoužil, a ona nakonec řekla: 'Tak ty se mi líbíš. Co kdybychom si někam zašli, abys mohl dělat to, k čemu máš ty knížky?".

"Řekl jsem: 'Ale já s sebou nemám výtvarné potřeby,' a byl jsem si jistý, že jsem mrtvý, protože jsem neuměl nakreslit ani figurku. Zírala na mě a nakonec řekla: 'No tak, já vím, na co je chceš. Nejsem hloupá. A pak jsme se oba styděli mluvit a byli jsme příliš nervózní, takže jsme odešli a šli k ní domů. To už byl prázdný a my jsme seděli na podlaze opření o její postel a trochu jsme si povídali, jak jsme se k sobě nakláněli blíž a blíž, a nakonec jsem se k ní naklonil a políbil ji a ona jen zašeptala: "Ano, konečně." "Ano, konečně," řekl jsem.

"Dlouho jsme se líbali a ona si položila mé ruce na prsa. Pak si sundala tričko a nechala mě, abych si s nimi hrál, jak jsem chtěl, líbal je a mačkal. Byla malá a moc hezká a asi po patnácti minutách jsem cítil, jak se jí hýbou boky, a ona se natáhla a stiskla mi rozkrok. Pak se posadila zpátky čelem ke mně a řekla: "Teď mi ukaž, co s těma holkama budeš dělat," a dívala se na mě tak dlouho, dokud jsem neřekl: "Jak to myslíš?". Řekla: 'Tyznátco mám na mysli. Pomohla mi stáhnout kalhoty ke kolenům a fascinovaně sledovala, jak si se sebou hraju.Když jsem se přiblížil, řekla: "Na prsa.Tak jsem to udělal a udělal jsem se, jako bych ho měl litr, po celé její hrudi.Pak mi dala ruku mezi stehna přes kalhotky, když mě líbala, a řekla: "Tři mě tam a zpátky, rychle a tvrdě," a asi po třech minutách se udělala tvrdě, velmi tvrdě.Jen jsem se na ni díval, jak se mi tvrdě udělala na ruku, obličej měla celý zpocený, prsa pokrytá mým spermatem a držela mi tam ruku a donutila mě, abych ji udělal znovu, a pak mě ještě jednou udělala svou rukou."

Zírala na mě a zeptala se: "Tak ona si s tím musí hrát?"

"Ano."

"Kam tě přivedla?"

"Na prsou a břiše. Nejdřív se trochu bála a používala jen konečky prstů, pak si zvykla a držela ho pevně v ruce a ptala se, jestli mě hladí správně, no, ne tak docela těmi slovy, a pak se na mě celou dobu, co jsem se blížil, dívala jako na film, hrála si se mnou a hladila mě po těle, a když jsem se udělal, slyšel jsem, jak říká: "Celý můj.""

Zachichotaly jsme se a ona se zeptala: "A?"

"Vystříkal jsem ji celou a ona si hrála s mým spermatem na břiše, když jsme se na něj dívali, políbila mě na rozloučenou a já odešel. A takhle jsme to dělali ještě třikrát, dokud nás o týden později nepřistihla její matka a nezačala na mě křičet a nezakázala jí se se mnou ještě někdy vidět, protože..."

Nadechla se, přikývla a tiše řekla: "Věděla, že jsi nebezpečný muž."

Vypili jsme poslední doušky vína, ona nám nalila další a cinkli jsme sklenicemi.Po doušku se zeptala: "A druhá?"

"Byla to Janina kamarádka. Ona, ta první, Jane. Věděla o mně a Jane všechno, takže mě nakonec přiměla, abych si uvědomil, že se o mě zajímá."

Všechny kategorie: Mezirasové