Sitemap

Rychlá navigace

Jemné šťouchnutí Aliciných rukou mě vytrhlo ze spánku.

"Dennisi, promiň, že tě budím, ale chce se mi tak moc čůrat, že to cítím. Potřebuju tvou pomoc," řekla, když mě vytáhla do sedu.Náš teplý a útulný stan se změnil v ledovou krabici.

"To si děláš srandu, odkdy potřebuješ pomoct s močením?"

Sáhla jsem pod provizorní polštář, vylovila světlo a rozsvítila ho.Přede mnou seděla schoulená nahá Alice, z úst jí stoupal dech jako kouř a bradavky jí v chladném vzduchu tvrdly jako kamínky.

"Potřebuji vaši pomoc. Nechci jít ven, sama, ve tmě. Ne se všemi těmi zasranými hady."Alice se zachvěla.

"Tak nechoď ven, použij nočník."Podíval jsem se na hodinky, spali jsme už asi šest hodin a do východu slunce zbývala ještě hodina.

"My nemáme nočník."Alice si prohlédla obsah našeho stanu, aby si to potvrdila.

"Ale ne! Ne, že by to bylo nechutné," rozšířily se jí oči leknutím, když jsem ukázal na nerezový hrnec na vaření.

"Máš tři možnosti: vyčůrat se do hrnce, vyčůrat se do kalhot, pokud jsi nějaké měl, nebo se jít vyčůrat s krajtami."Věděl jsem, že její dilema není vtipné, ale nemohl jsem se ubránit smíchu.

Držel jsem baterku nahoře, abych si posvítil, a sledoval jsem, jak se rozkročila na našem improvizovaném záchodě a dřepla si.Alice vydala prosebný výkřik!když se její holý zadek dotkl ledového okraje z nerezové oceli.

"Dřepni si, nesedej si, pokud nechceš mít zmrzlý zadek."Soucitně jsem se zasmála.

Alice se zatvářila, vyplázla jazyk, shrbila se a s lehkým zavrčením spustila zavlažovací systém na nejvyšší rychlost.

V téměř mrazivém vzduchu jsem se snažil obléknout, zatímco můj šourek se snažil všechno do sebe vtáhnout ve snaze udržet rodinné klenoty v teple a pohodlí.Moje koule reagovaly na chladný vzduch stejně instinktivně jako Aliciny bradavky, které v chladu ztuhly a ztvrdly.Její tělo se snažilo ochránit dvojčata před omrzlinami tím, že zvýšilo přívod krve do mléčných vývodů.

To vše způsobilo, že letní výlety do oddělení mražených potravin v supermarketech byly pro voyeury příjemným zážitkem.Lidé mají v sobě zakódováno, že chtějí zůstat sexy a produktivní co nejdéle.Jak jinak bychom mohli přežít dobu ledovou?Alespoň taková byla moje teorie.

Když jsem narazil na něco, co ve mně vzbudilo zvědavost, často jsem si vymyslel teorii, která mi odpověděla na otázku: "Proč je to či ono tak, jak to je?"

Nikdy jsem se neobtěžoval použít Google nebo Bing, abych zjistil, zda byly mé odhady správné.Pokud ano?Skvělé.Ale kdyby se mýlili, byl by to důkaz, že bych měl začít žít a přestat ztrácet čas předstíráním, že jsem chytrý.Upřímně řečeno, netoužil jsem zjistit, jestli používám mozkové buňky, když přemýšlím o blbostech.

Byl jsem vzhůru víc, než jsem chtěl, a tak jsem nechal Alici, aby se věnovala svým záležitostem, vzal si oblečení, oblékl se a vydal se ke vchodu do tunelu.Chtěl jsem se podívat, co se děje, a nakoupit nějaké palivo na horký čaj.Poznámka pro sebe: Chci kofein s postojem.Ujistěte se, že budoucí soupravy pro přežití obsahují instantní kávu.

Vchod do tunelu byl širší a hlubší než zbytek jeskyně a byla to úleva, když jsem mohl stát vzpřímeně, aniž bych se praštil hlavou o skalní strop.Zatímco v naší jeskyni byl téměř mrazivý vzduch, teplota u vchodu byla naprosto arktická.Sníh uvězněný v korunách stromků se ve světle mé baterky třpytil a zářil.Bouře odvedla skvělou práci a náš kamenný přístřešek před povětrnostními vlivy utěsnila, možná až příliš dobře.

Vzduch v hale byl tichý jako smrt.Uchopil jsem základnu jednoho z menších stromků, přitáhl ho k sobě a vystrčil ho ven ve snaze uvolnit průchod vzduchu.Strom jsem mohl bez větší námahy vtáhnout dovnitř.Ale když jsem se snažil vyrazit ven, nemohl jsem se pohnout, ani když jsem tlačil ze všech sil.

Bylo to jako snažit se zatlačit polštář do písečné duny.Zkusil jsem další stromek.Druhá sloka, stejná jako první.

Zatlačil jsem na základnu každého stromku.Žádný z nich se nepohnul.Náš štít se stal vězením bez vzduchu.Nebylo pravděpodobné, že by nám krátkodobě hrozil nedostatek kyslíku.Skutečnou hrozbou byla otrava oxidem uhličitým.CO2 se stává mírně toxickým při koncentraci kolem jednoho procenta.Nakonec by se atmosféra v jeskyni zkazila a my bychom zemřeli na otravu oxidem uhličitým mnohem dříve, než by nám došel kyslík.Potřebovali jsme otevřít průchod vzduchu ven.Pronto!

"Alice, můžeš mi tady dole pomoct, myslím, že máme problém s přívodem vzduchu."Opřel jsem se o stěny jeskyně a nohama se snažil pohnout dalším malým stromkem.Nula, nula.Nada.Ta zatracená věc by klidně mohla být parkovací automat zasazený do betonu.

Opřela jsem se o skalní stěnu vchodu a zalapala po dechu.Můj odhad?Náš stromkový štít ležel pohřbený pod matkou všech sněhových závějí.

Kapitola 16

Tmavá sněhová stěna uzavírající vchod do tunelu se v pohyblivých paprscích našich svítilen třpytila a leskla.Alice se na chvíli odmlčela, aby si otřela pot z čela.Po téměř hodinovém kopání v náspu jsme neměli téměř nic, co bychom mohli ukázat.

"Je čas na přestávku." Alice se opřela zády o skalní stěnu tunelu, opřela si hlavu o drsný povrch a odhrnula si z očí několik pramenů světlých vlasů.

"Mělo by to být kolem východu slunce."Podíval jsem se na hodinky a zpátky na sníh a hledal jsem nějakou známku světla zvenčí.Slabá záře by nám napověděla, kde je sněhová pokrývka tenčí než zbytek.Žádný záblesk světla nepronikl dovnitř.

S povzdechem jsem se opřela o stěnu vedle Alice a zhluboka se nadechla a pak ještě jednou.Konečky prstů mi brněly stejným pocitem, jako když mi usne ruka.

Všechny kategorie: Fantasy Sci-Fi