Dilema vedoucí dívky Joanne
Pauline Margaret Mansonová učila na mé škole dvanáct let.Vždycky se mi zdálo, že je ke svým studentům spravedlivá a laskavá, ale slečna skrývala hluboké tajemství, které začalo jako fáma, když jsme byli na nižším stupni školy, a stalo se poměrně hlasitou šeptandou po škole.Pauline si dala za cíl, že do konce školního roku bude tělesně trestat všechny své žáky.Každý z jejích dvaceti studentů maturitního ročníku dějepisu byl zatím v tomto roce po škole za různé - a poněkud banální - prohřešky a za to si od slečny vyslechl dávku tělesného trestu.Každý z jejích studentů zažil tuto trapnou situaci - tedy všichni kromě mě.
Slečna Mansonová věděla, že jsem poslední na jejím seznamu "k potrestání", ale nějak se mi dařilo držet se mimo její dosah, protože jsem byl perfektní student.Vždy jsem se účastnil vyučování, práci ve třídě a domácí úkoly jsem vždy plnil včas a na vysoké úrovni a mé chování bylo bezvadné.Pauline však byla odhodlaná a jediný způsob, jak mě potrestat, bylo uchýlit se k nějaké zákeřné taktice.To se jí podařilo, když jí do konce školní docházky zbývalo pouhých osm týdnů.
V pondělí jsme měli odevzdat úkoly do konce vyučování a já jsem se kvůli několika rozptýlení dostala do třídy slečny Mansonové až po vyučování.Když jsem přišel do jejího pokoje ve třetím patře, dveře třídy byly otevřené, ale nikdo tam nebyl.Přešel jsem k jejímu stolu a uviděl na něm hromadu skript.Opatrně jsem vyndala svou práci z tašky, zkontrolovala, zda je na ní moje jméno, a hrdě ji položila na hromádku.Pak jsem odešel z jejího pokoje a už jsem na to nemyslel.To platilo až do následujícího rána, kdy mi při ranním zápisu moje mladá třídní, slečna Debbie Williamsová, před celou třídou oznámila, že musím jít okamžitě mluvit se slečnou Mansonovou do jejího pokoje.
"Měl by sis vzít tašku a jít za ní, Petře."Slečna Williamsová řekla svým obvyklým tichým hlasem.
Chtěla jsem se slečny zeptat, o co jde, ale z jejího výrazu bylo jasné, že mi to neřekne.Pomalu jsem se zvedla, zasunula židli pod stůl, zvedla postel a zamířila ven ze třídy, opatrně za sebou zavřela dveře.Do třídy slečny Mansonové jsem to měl docela daleko, ale spěchal jsem, jak nejrychleji jsem mohl.Byl jsem nervózní, ale zároveň mě zajímalo, proč mě požádala o schůzku.Zjistila jsem, že stoupám po schodech rychle - a mnohem rychleji, než jsem měla v úmyslu - a brzy jsem se ocitla před třídou slečny Mansonové.Její dveře byly otevřené, ale já jsem jemně zaklepal na dveře a čekal na odpověď.Zdálo se mi to jako věčnost, než se ozvala, a napůl jsem doufal, že tam není, ale brzy se ozval její hlas,
"Pojďte dál!"
Zhluboka jsem se nadechla, vešla do místnosti a rychle se otočila doprava, abych se podívala na Pauline, která seděla za stolem v přední části místnosti.Nic neřekla a chvíli čekala, zatímco listovala tlustou hromádkou listů papíru formátu A4 - bezpochyby šlo o naše studijní úkoly.Slečna se na mě nakonec podívala a opatrně položila papíry úhledně na stůl.Zhluboka se nadechla, pomalu se postavila na nohy, pomalu přešla krátkou vzdálenost ke mně a její vysoké podpatky vydávaly při chůzi po dřevěné dlažbě hlasitý zvuk.Když stála maximálně šest centimetrů ode mě, položila si ruce na boky a podívala se na mě.
"Víš, proč jsem tě dnes ráno požádal o schůzku, Petře?"Slečna se mi dál dívala do očí.
Začal jsem být velmi nervózní, něco tu bylo velmi, velmi špatně a já nevěděl, co to je.Rychle jsem odpověděla: "Ne, slečno."Pauline však vycítila mou nervozitu a lehce se usmála.
Zhluboka se nadechla a ustoupila ode mě. "O co jsem všechny požádala, aby se ujistili po naší poslední lekci, mladý muži?"Slečna Mansonová na mě dál zírala a čekala na mou odpověď.
Snažila jsem se myslet klidně, ale nervy mě opravdu ovládaly.Cítila jsem, jak mi v podpaží a na zádech začíná stékat pot, a byla jsem čím dál víc rudá a rozpálená.
"Říkala jste, že se všichni musí ujistit, že vám včera do konce školního dne odevzdají své práce, slečno."Myslel jsem, že jsem jí dal odpověď, kterou si přála slyšet.
"Říkal jsem to - a když se podívám na skripta, mám práci všech, dokonce i těch studentů, o kterých jsem si myslel, že budou potřebovat trochu víc přemlouvání, aby ji odevzdali včas, jako Megan Shaw, Natasha Caldwell nebo dokonce Sophie Redman."Slečna ukázala na papíry na stole a pak přesunula pravou ruku ke své bílé halence s krátkými rukávy, kterou se snažila vyžehlit vzniklý záhyb.
"Ano, všechny scénáře jsou tady a jsou kompletní - až na jeden."Podívala se na mě a znovu se přivřela.
"Tvoje!"Odsekla.To mě naprosto zaskočilo a ustoupil jsem od ní.
Byla jsem naprosto šokovaná a jen těžko jsem ze sebe dostávala slova, abych slečně vysvětlila, že jsem ji předešlého dne na konci vyučování položila na hromádku se svým jménem.Slečna Mansonová nebyla v místnosti, ale já jsem se řídil jejími pokyny a položil ji na hromadu.Muselo to tam být.
"Kde je, Petře?"Slečna to řekla klidně, ale tónem, který naznačoval, že je nespokojená a rozzlobená.
"Položil jsem vám ho včera na lavici, slečno."Teď jsem opravdu zpanikařil.Kam se poděla moje práce?Trvalo mi několik hodin, než jsem ji dokončil, a teď mi říkala, že tam není.
"Tady není, mladý muži."Vrátila se ke svému stolu a vytáhla kožené křeslo, na které se posadila a ani na vteřinu ze mě nespustila pohled.
"Slečno, přísahám vám, že jsem to odevzdal - bylo to na vrcholu hromady!"V panice jsem zvýšil hlas.
"Nezvyšuj na mě hlas, ty nezbedníku!"Slečna Mansonová se odmlčela a já jsem mlčel.
"Obviňuješ mě ze lži?" řekla tiše.
Uvnitř jsem byl, ale neodvážil jsem se jí to říct do očí."Ne, slečno Mansonová," odpověděl jsem pokorně.
"Hmm,"Zhluboka vydechla a pak se usmála.
"No, zítra večer a pravděpodobně i ve čtvrtek večer budete muset se mnou přepsat práci po škole."Viděla, jak mě to rozčílilo, ale tím ještě neskončila, měla záznam, který musela udržovat.
"Budeš také potrestán za to, že jsi to neodevzdal včas, a také za to, že jsi mi lhal, Petře."To mě vyvedlo z míry a můj hněv se projevil.
"Proboha, vždyť já jsem tu práci udělal a dal ti ji na stůl!"Zakřičela jsem na ni.
Pauline byla v šoku, ale po počátečním výbuchu věděla, že mě má přesně tam, kde mě chce mít.
"Jak se opovažuješ se mnou takhle mluvit!"Postavila se na nohy a přešla ke mně.
Překročil jsem hranici a věděl jsem to.Pauline tam stála mlčky snad celou věčnost a pozorovala mě nahoru a dolů.Chtěla jsem ze sebe vyhrknout omluvu, ale věděla jsem, že bude lepší mlčet.Teď jsem se do toho opravdu pustil.
Slečna Mansonová se zhluboka nadechla a položila si obě ruce na boky. "Už jste někdy na této škole dostal tělesný trest, Petře?"Věděla, že jsem to udělal.Stalo se to jen jednou, a to v důsledku toho, že se celá třída špatně chovala během krycí hodiny, zatímco slečna Mansonová před třemi lety chyběla.Šest z nás bylo vybráno a velmi rozzlobená zástupkyně ředitele, paní učitelka, nás šestkrát plácla pantoflem přes holé zadky.Jasmine Storey.Pálilo to jako blázen a dva dny jsem se nemohla pohodlně posadit.Také mě to rozplakalo a přimělo mě to k odhodlání vyhnout se v budoucnu trestu.Vždycky jsem se snažila vyhýbat paníStoreyovou a bála jsem se, že ji budu mít jako učitelku přírodopisu, nebo že bude vyučovat některou z mých hodin.
"Ano, slečno - od slečny Storeyové."Najednou jsem si uvědomil, kam se rozhovor ubírá.
"Takhle se mnou mluvit nechci, mladý muži, takže si myslím, že bychom si měli udělat výlet do kanceláře slečny Storeyové, a to hned."Pauline se tvářila naštvaně, ale zároveň jsem cítila, že se usmívá, jak se kroutím při představě, že mě poměrně mladá, ale vážně přísná zástupkyně ředitelky trestá za nadávky na učitele.
"Prosím, slečno - omlouvám se. Nechtěl jsem to říct."Pokračoval jsem ve své obhajobě. "Já jen, že jsem tu práci odevzdal a dal na hromadu, takže to někdo musel brát jako vtip. Upřímně řečeno, slečno, prosím, neposílejte mě za slečnou Storeyovou."Uvažovala jsem, že se rozbrečím, ale odolala jsem pokušení.Kdybych skončila v Jasminině kanceláři, brzy bych se rozbrečela.Vždycky jsem se snažila vyhýbat procházkám kolem kanceláří paní ředitelky a jejích zástupců, ale když už jsem to udělala, vždycky jsem slyšela pláč, vzlyky a křik někoho, koho paní ředitelka mlátila.Storey.
"No, myslím, že i když je to velmi vážný incident, je to teprve tvůj druhý přestupek za celou dobu, co jsi na této škole, takže možná nemusíme zatahovat slečnu Storeyovou - zatím!"
"Děkuji, slečno,"Řekl jsem upřímně, aniž bych věděl, co bude následovat.
Pauline se usmála, vrátila se ke svému stolu a chvíli přemýšlela. "Dobře, Petře, takhle budeme řešit tvé chování."Podívala se na mě a přejela si rukama po přední části šedé sukně ke kolenům.
"Mám celý den práci, takže ti nemohu dát trest."Pauline se usmála, když viděla, jak jsem si s úlevou oddechl.Trest od ní by byl sice stále přísný, ale v žádném případě ne tak přísný, jako by ho udělila Jasmína nebo nedej bože vedoucí dívčího tělocviku, paní Leonie MacKintoshová.
"Na konci vyučování se však budete hlásit v pracovně ředitelky, která si s vámi poradí."Otupěl jsem strachem.Vedoucí dívka.Joanne Wilsonová.Moje dlouholetá přítelkyně.Ani na vteřinu mě nenapadlo, že by se slečna Mansonová uchýlila k něčemu takovému.Joanne by se vztekala, že mě musí trestat.
"Slečno, prosím, mohla byste to udělat?"Zeptal jsem se tiše a hledal jsem pochopení a soucit.
Pauline se jen usmála. "Přijdu se podívat, jestli vás řádně trestá, protože o vás dvou vím."Pauline začala psát na list papíru a pokračovala v hovoru.
"Předáte to slečně Wilsonové a ona si to před uložením trestu plně přečte."Pokračovala v psaní. "Dám jí jasně najevo, že pokud vás odmítne potrestat nebo vás nepotrestá dostatečně, pak vás obě naplácám, dokud nebudu spokojená, a pak půjdu za paní Careyovou a přiměju ji, aby Joanne odvolala z funkce ředitelky, rozumíte?"Podívala se na mě a věděla, do jak hrozné situace mě dostala.
"Ano, slečno."Odpověděl jsem tiše.Joanne a já jsme spolu byli po celou dobu naší školní docházky, a přestože udělovala tělesné tresty studentům, kteří k ní byli posláni, mně by je udělat nechtěla.To by ji dostalo do nepříjemné situace, zvláště když by jí kvůli mému jednání byl odebrán její cenný odznak vedoucí dívky.
Pauline mi podala vzkaz a já si ho strčil do kapsy saka, aniž bych se na něj podíval.
"Dobře, běžte a jděte na hodinu. Na konci školy se stavím za Joanne a doufám, že ti dá lekci, na kterou hned tak nezapomeneš."
Dopoledne jsem zvládl navzdory situaci, které jsem čelil, a u oběda jsem vytáhl z kapsy saka vzkaz a rozbalil ho.Musela jsem se usmívat, když jsem si to četla.
Joanne,
Píši vám, abyste Petrovi uložil tělesný trest za několik problémů.Za prvé, včera do konce vyučování neodevzdal práci z dějepisu a nebyl schopen mi sdělit přijatelný důvod, proč ji nemohl vypracovat.Za druhé se se mnou začal hádat, když jsem ho vyzval, aby mi tuto práci odevzdal.Nakonec mi nadával a říkal "do prdele".Za normálních okolností bych Petrovi udělil přiměřenou dávku tělesného trestu, ale dnes toho nejsem schopen.Protože chci, aby se tato záležitost okamžitě vyřešila, chci, abys Petrovi udělil vhodný trest na holý zadek.Vím, v jaké situaci se nacházíte, ale zároveň vám připomínám vaši povinnost vedoucí dívky, abyste dodržovala nejvyšší standardy kázně u všech studentů a napravovala ty, kteří porušují pravidla.Očekávám, že Petra přísně potrestáte, a pokud to odmítnete nebo neudělíte adekvátní trest, nezbude mi nic jiného než vás oba přísně potrestat a požádat paní Careyovou, aby vás odvolala z funkce ředitelky.
Doufám, že chápete potřebu přísného trestu, a jakmile budu volný, přijdu k vám do pokoje, abych byl svědkem trestu.
Předem vám děkujeme za pochopení v této záležitosti.
Slečna P.M.Manson
Zavrtěla jsem hlavou nad obsahem dopisu a strávila jsem oběd hledáním Joanne, ale bez úspěchu.Odpoledne mi rychle uběhlo a brzy bylo 15:40 a konec školního dne.Obvykle jsem na konci dne chodila za Joanne a ukradla si s ní pusu a objetí, než jsme spolu šly domů, a ona vypadala šťastně, že mě vidí, když jsem zaklepala na její dveře a vešla dovnitř, aniž by mě někdo pozval, jak jsem to obvykle dělala.
Když Joanne uslyšela otevření dveří, otočila se na židli a usmála se, když mě uviděla.Vstala ze svého místa, a jakmile jsem zavřel dveře, objala mě kolem krku a políbila mě na ústa.Položil jsem jí ruce na prsa a cítil, jak se mi při pohledu na její modrou bavlněnou školní blůzu a šedou plisovanou sukni zvedá erekce.Její parfém byl sladký a její dlouhé zrzavé vlasy se o mě otíraly.Přejela mi rukou přes kalhoty po pulzujícím penisu, odtáhla se a usmála se na mě.
"Jak se máš, zlatíčko?"Joanne se dál usmívala a hladila mě po kalhotách.
Rozhodl jsem se být od začátku upřímný a vytáhl jsem z kapsy bankovku.Viděl jsem, jak jí úsměv okamžitě zmizel z tváře.Věděla, co poznámka znamená - napsal ji učitel a podrobně v ní popsal nějaké nevhodné chování, které po ní chtěli, aby řešila.Joannina ruka klesla z mých kalhot a začala si jí prohrabávat dlouhé vlasy.
"Slečna Mansonová chce, abys mě potrestal."Omluvil jsem se.
Joanne bezděčně zvýšila hlas. "Cože!"Popadla vzkaz a začala ho mlčky číst.
Jakmile dočetla a seznámila se s obsahem dopisu, odešla ode mě a posadila se na stůl.Zůstal jsem stát a nepromluvil.
"Nechápu to. Proč tě chce potrestat?"Joanne se podívala na své černé boty a pomyslela si.
"To jsi udělal, když jsi byl u mě a odevzdal to."Podívala se na mě.
"To jsem udělal."Usmála jsem se. "Včera jsem ji odevzdala na konci školy a rozhodně byla na vrcholu hromádky."
Joanne se postavila na nohy, přistoupila ke mně a vzala mou pravou ruku do levé. "Tys jí nadával?"
Nervózně jsem se usmála. "Ano. Byla jsem tak naštvaná, že to ze mě prostě vylezlo."
"Zlato."Joanne mi stiskla ruku a jemně mě políbila na rty. "Nemůžu tě potrestat bez ohledu na následky."Začala mě hladit po tváři.
Zhluboka jsem se nadechla. "Musíš, jinak to schytáme oba a pak půjdeš před paní Careyovou a nejspíš od ní dostaneš taky trest. To nemůžu dopustit."
"Je mi to jedno. Nebudu tě přehazovat přes koleno a plácat tě, jako bych plácal nezbednou Lucy Gormleyovou."
Rozpačitě jsem se usmála.Lucy Gormleyová chodila do našeho ročníku a stále byla nejméně jednou za čtrnáct dní trestána svými učiteli nebo častěji Joanne.
"Musíš, jinak si to na nás obou vybije."Pokusil jsem se to zdůvodnit.
"Hloupá kráva."Joanne odpověděla tiše.
"Prostě to vyřešíme, Joanne, a pak se nemusíme bát."Pak jsem si sundal sako a začal si svlékat zbytek oblečení.Ačkoli mě nikdy netrestala, Joanne mi mnohokrát vyprávěla, jak trestá.Její "trestný rituál", jak mu říkala.
Brzy jsem si sundal všechno kromě boxerek a všechno ostatní jsem úhledně složil a položil na levou stranu pohovky, která byla v jednom rohu jejího pokoje.Joanne tam stála, byla naštvaná a stále mumlala, že mě nepotrestá.Usmál jsem se na ni, přistoupil k ní, vzal ji do náruče a přitiskl k sobě.Jemně jsem ji políbil na čelo a usmál se.Ustoupil jsem a obdivoval ji v její světle modré halence a šedé sukni.Na sobě měla bílé podkolenky, černé boty a školní kravatu.Na levé straně blůzy měla zelený odznak se zlatým nápisem "Head Girl".Otočila jsem se a šla do rohu jejího pokoje, kde jsem si dala ruce za hlavu a čekala, až začne s trestem.
Čekal jsem, až Joanne začne s mým trestem, otevřely se dveře a někdo vešel do místnosti.Chtěl jsem se otočit, abych se podíval, kdo to je, ale odolal jsem pokušení.Brzy se ukázalo, kdo to byl - slečna Mansonová.Z jejích prvních slov bylo jasné, že z toho pro Joanne i pro mě nebude východisko.
"Myslela jsem, že už jsi začala s jeho trestem, děvče."Pauline byla bystrá, ale moje přítelkyně byla rychle uvažující dívka.
"Právě jsem mu pořádně vynadala a řekla mu, jaké normy chování očekáváme ve škole svaté Kateřiny, slečno."Joanne přešla k místu, kde jsem stála, a pravou rukou se dotkla mého zadku.
"Dal jsem mu tedy čas na rozmyšlenou a právě jsem se chystal dát do pořádku své nářadí, když jste přišla, slečno."Usmála jsem se pro sebe, protože se zdálo, že to Pauline uklidnilo.